FEJETON:
V Anglii nedávno vyšla kniha Natashi Walter Living Dolls a způsobila poprask. Autorka v ní zveřejňuje výsledky svého šetření, které zjišťovalo, jaké hodnoty a ideály vyznávají dívky a ženy ve Velké Británii.
Foto: iStock
A které to jsou? Drtivá většina dotázaných sní o kariéře LIVING DOLL, což by se do češtiny dalo přeložit výrazem živá loutka. V praxi to znamená, že místo vlastní kariéry a uplatnění ve společnosti tyto
ženy preferují roli krásné Barbíny. Takové, která se točí kolem tyče v nějakém pánském klubu nebo, v lepším případě, špacíruje po předváděcím
molu. Autorka během svého výzkumu dále zjistila, že počet dívek, pro něž je kariéra modelky nejvyšší životní metou, povážlivě stoupá. A dále, že by
většina 18-letých děvčat místo cesty kolem světa raději investovala do operace na zvětšení prsou! To je víc než alarmující. Jaké štěstí, že v tomto věku jejich platy ještě nedosahují takové výše, aby si mohla takový hazard se svým zdravím dovolit!
Natasha Walter se rozhodla přijít tomuto jevu na kloub. Jeho
kořeny vidí v panenkách, s nimiž si malá děvčátka hrají. Mediálně vsugerovávané princezničky, zmalované Barbíny na podpatcích v přitažlivém oblečení, jsou vlastně první konfrontací se sexismem…. a pak už to jde skoro samo. Co začíná líbivými, maximálně sexy vyhlížejícími panenkami, končí ponižováním na modelingovém castingu. Nebo, ještě hůře, drsnými dietami, operacemi a nemocí. Hraním si s panenkami totiž holčičky začínají vplouvat do své pozdější role living dolls, pasivních objektů, závislých na úsudku a hodnocení mužského publika. A to je pěkně vrtkavé a vybíravé, jak moc dobře víme! Bez ohledu na vlastní
atraktivitu a kvality!
Čtěte také: Kulový blesk: dělají si z nás kulové?
Zdá se to být poněkud absurdní. Zatímco se šedesátá a sedmdesátá léta nesla v duchu
emancipace a ženské nezávislosti,
dochází nyní ke kroku zpět. Proč právě nyní? Nasytila se snad takzvaně většinová žena nároků spojených s emancipovaným životem a zatoužila znovu po tom, přenechat zodpovědnost za svůj život partnerovi? Tak, jak to bylo kdysi v době našich babiček zcela běžné? Jak by asi takový výzkum dopadl u nás? Znám totiž hodně reprezentantek obou táborů – jak ambiciózní kariéristky, tak i paničky ve zlatých klecích. Odhaduji, že první skupina je početnější, to však určitě souvisí s vývojem a
ekonomickou situací naší země. Kdyby zde byl již dávno etablovaný blahobyt, poměr obou skupin by možná vypadal jinak, ale v tomto případě nejde ani tak o realitu samotnou, jako spíš o sny.
Čtěte také: Tereza: „Nechci golfové hřiště místo zahrady.“
Určitě by bylo velmi zajímavé dotázat se na ně dívek a žen ze všech sociálních i věkových kategorií v ČR! Kolik gymnazistek by po pravdě napsalo, že
by hned šlehly se studiem a intelektuální dráhou, kdyby se jim podařilo vyhrát soutěž Miss a ulovit nějakého prachatého prince? I kdyby to měl být místní profláknutý tunelář…? Budu-li mít možnost, určitě dříve či později takovou anketu provedu a čtenáře s ní seznámím! Třeba naivně, ale přesto doufám, že se české dívky a ženy dvacet let po revoluci stále ještě nenasytily a nepřesytily
svobodou a že ji budou využívat dle všech svých schopností, nejen tělesných! Jak se říká, naděje umírá poslední!
Pozorujete na svých dcerách a vnučkách podobnou tendenci? Chtějí se také stát krásnými, ale bezduchými Barbínami? Diskutujte na našem fóru, facebooku nebo přímo pod článkem.
Kam dál?
Pozor pes!
Kulový blesk: dělají si z nás kulové?
Aikido – objevte umění samurajů
Ženšen – kořen síly
Nebezpečná samota